Vyrazili jsme tohoto rána s Irénkou na Hukvaldy. V oboře bylo ticho jak po pohřbu. Asi to bylo tím, že chvíli před našim příchodem skolili jednoho daňka a my už viděli jen jak visí za zadní běhy v garáži. Jak smutný konec tohoto zvířete. Prošli jsme oborou a dali pár náladovek zmrzlého rána. Ticho rozrážely jen nárazy paroží mohutných lopaťáků, kteří se pouštěli v boj ve vidině lůna ladných daniel.
Fotky lopaťáků hodím časem na své wéwéwé.
Po cestě jsem potkali i tuto poetickou zastávečku:
Pak jsme ještě jeli omrknout jeden bývalý větrný mlýn za Hukvaldami. To fotila spíše Irenka takže pár fotek od ní:
